Asi znáte ten příjemný pocit, když se vracíte z práce, školy, či jiné instituce s vědomím, že na vás někdo "čeká". Osobně mám ten pocit moc rád a je jen škoda, že mi jej už dlouho nebylo nedopřáno. Až dnes. Vše se kolem mně zase nějak mění a tak se asi není co divit, že na mě doma čekal beránek a svačinka s okousanou paprikou.
Pravda ale je, že beránek by to se svou jemnou motorikou nejspíš nesvedl, a tak všechen dík patří Vážené Paní Učitelce :).
A je hotovo. Konečně, po dvou týdnech postupného stěhování jsem už definitivně přemístěn na nové bydliště. Po několika letech na kolejích a roce v podnájemním pokoji je docela osvěžující mít konečně něco vlastního. Popravdě ten čerstvý vítr neprovětral jen můj, už pomalu lehce zatuchlý, život, ale taky notně provětrává mou peněženku. Ale co, po těch letech si snad můžu něco dopřát a peníze ? ty zase budou (zmínil jsem se, že mě povýšili :)?).
Možná zní zvláštně, že mi stěhovaní, i když pravda postupné, trvalo celé dva týdny. Překvapení to bylo i pro mně, nikdy bych nevěřil kolik "bordelu" je člověk schopen za relativně krátkou dobu nashromáždit. Nakonec se to ale povedlo a to v termínu, hlavní díky patří nejspíš brněnské MHD, která mi vše bez řečí odvozila a taky mamce, jejímž autem jsem odvezl většinu těch největších věcí.
No většinu...aspoň mi to tehdy tak připadalo. Tip pro všechny, kteří se někdy budou takhle stěhovat: nikdy si neříkejte "To už je v pohodě, zbytek odvezu zítra v jednom kufru", neodvezete! I v tom úplně posledním případě, kdy jsem to to řekl, jsem měl co dělat, abych to tam vše nacpal. Je v tom jakási magie, ale postupně se stále objevovaly nové a nové haldy věcí.
A ještě přidám jeden tip. Máte dobré srdce a rádi by jste věnovali oblečení, pro které již nemáte využití potřebným ? HA! Ani omylem. Na dveřích Armády spásy je toho napsáno mnoho, ale jen jeden nápis jde zřetelně vidět už z protějšího chodníku: "Oblečení neberem!!!". Smůla, ale při hlubším zamyšlení to může dávat smysl. Při dnešních cenách oblečení se veškerá práce spojená kontrolou, čištěním, a já neví čim ještě může nakonec i prodražit.
Nastává fáze dvě. Vybavit byt všemožným nábytkem a hlavně úložným prostorem pro skladování všech těch velmi potřebných věcí, a taky těch, které mi prostě bylo líto vyhodit. Což mi připomíná - svým způsobem mám stěhování rád, člověk se jednoduše zbaví všeho harampádí, které by mu jinak bylo líto vyhodit.
Ale zpět k fázi dvě. Popravdě už jsem v její polovině a zbývá už jen dovybavit jeden pokoj a hotovo (téhle věty budu později litovat). Asi jsem si ani nepředstavoval, jak jednoduše to bude probíhat. V podstatě to obnáší opakované cesty do Ikei, spoustu masových koulí, bezedných nápojů, nekonečné hodiny rozhodování a nakonec se už jen vžít do malého klučiny co právě dostal svou první krabici Lega (či Merkuru chcete-li).
Popravdě jsem byl velmi mile překvapen. Ikea sice dělá pěkně hnusné párku v rohlíku, ne tak úplně bezedné bezedné kelímky, příšerné utěrky, deštníky, ze kterých má jeden pocit, že zmokne jen jej vezme do ruky a nábytek diskutabilní kvality. Ale balení a hlavně manuály mají špičkové. Nezřídka si člověk připadá jako malé dítě, kterému paní vychovatelka důrazně vysvětluje, že kostička patří do toho čtvercového, ne kulatého, otvoru. Ale hej, funguje to perfektně a pokud si člověk dá pozor a nekoupí dveře, které jsou tak dvakrát vyšší než skříň ke které patří (nebo spíš nepatří), nečekají na vás žádná nepříjemná překvapení.
